Avatar Aang (ze starého blogu)

6. listopadu 2013 v 17:08 | Esmara |  Ze starého blogu
První co Vás asi napadne je-Co je to za maníka Usmívající se? No já Vám to vysvětlím takhle. Je to hlavní postava z mého nejoblíbenějšího tv seriálu Avatar legenda o Aangovi. Je mu 12 let. Cestuje se svými přáteli 13 letou Katarou a 15 letým Sokkou. Později se k nim přidá i 12 letá Toph. Aang cestuje po světě, aby se naučil ovládat všechny 4 živly, jako avatar je jediný na světě co umí ovládat všechny 4 živly. V jeho světě totiž vyvolení lidé ovládají živly-Vodu, Vzduch, Zemi a Oheň. Všichni vládci a nevládci společně žijí ve čtyřech komunitách- království země, vodní kmeny, vzdušní nomádi a národ ohně. Národ ohně před sto lety vyhlásil válku. Teď když už skoro vyhrávají se právě objevil Aang (nikdo už 100 let avatara neviděl). Aang může přestupovat do avatarského stavu. To je stav kdy je jeho ovládání silnější a jeho oči a tetování začne zářit. Seriál končí šťastně. Vítězstvím Aanga nad pánem ohně (vládcem národa ohně) a tím ukončí celou válku.
P.S. Můj nejoblíbenější živel je voda.
Toph (je slepá)
Mapa všech 4 národů
(s holí)Aang,(jedíná dívka)Katara,(velké zvíře) Appa létející bizon na kterém všichni cestují,(na rohu Appy)Momo lemuronetopýr, (kluk s kusem trávy v puse) Sokka
(z prava) Aang, Katara, Sokka
Aang s Momem
 

Můj oblíbený slovák pochází z Youtube

2. listopadu 2013 v 13:47 | Esmara |  Témata týdne
GoGo. Určitě jste o něm slyšeli. Určitě jím máte zaspamovanou celou zeď na facebooku. Nebo o něm posloucháte celý den ve škole. A neříkejte, že jste neviděli aspoň jedno jeho video. Každý zná GoGa. Sedmnáctiletého slováka z Bratislavy co natáčí videa na Youtube. Spoustu lidí mu říká Král československého Youtubu - a to je teda hodně výstižný. Dneska je 2.11. a GoGo má na svém Youtube kanálu 453 173 odběratelů. Určitě znáte jeho kousek s Nutellou, jak si jí natřel na tvář a začal tancovat Gangham style a přitom říkal- Obama gangham style! Nebo notoricky známý Deutch face. A jeho šiška, šiška, šiška,...
Ale abych tu o něm celý článek nebásnila. Je mu 17, bydlí v Bratislavě, chodí na střední uměleckou školu animované tvorby v Bratislavě. Má rád nutellu, šišky, své dva psy Maggie a Agátu, má mlašího brášku (Bau)Maxíka :), a ze všeho nejvíc má rád oranžovou. Většinu letsplayů, vlogů a ostatních videí natáčí ve své vlastní garáži, ale to je teď. Když ještě neměl garáž natáčel ve svém pokoli, kde teď natáčí GoGo's vlogy. Jeho velkým vzorem je Pewdiepie a Toby.
No prostě... podívejte se na jeho kanál na Youtube- http://www.youtube.com/user/GoGoManTV
a taky na jeho vedlejší Youtube kanál, kde má denní vlogy- http://www.youtube.com/user/GoGosVlog
taky má kanál v angličtině- http://www.youtube.com/user/GoGoEnglishTV , ale tam moc nechodí.
Prostě a jednoduše je můj nejoblíbenější slovák GoGo a doporučuji se podívat na jeho videa :D. A aby tenhle článek nebyl jenom text, je tu jeho 16. GoGo's vlog s nutellou (je to taky úplně 1. vlog co jsem od něj viděla)-http://www.youtube.com/watch?v=Jf8O-mjNyuE

A teď se to rozjede...

29. září 2013 v 22:05 | Esmara |  Co se mi přihodilo
Já fakt nevím kde začít... No.. takže... Prázdniny. Super věc. Sice jsem byla jenom v ČR, ale i tak to byly jedny z nejlepších prázdnin :). Hned 30. června (v Neděli) jsem jela na tábor do Jetřichovic. Byla jsem tam už po páté, ale i tak to bylo trochu jiný než předtím. Trochu to tam upgradovali, takže jsme měli novou čističku. -_____-. Ok, vim, že je to úplně zbytečná informace, ale co ;). Na táboře jsem si zkusila plno novejch věcí, jako je slaňování, překonala jsem sama sebe, když jsem prošla podle mě tu nejstrašidelnější stezku odvahy co kdy byla (ok,ok hned na začátku jsem se zasekla, prozože jsem se málem zhroutila, a tak jsem musela jít za ruku s vedoucí -___-.), zažila jsem duchařskej zážitek, když jsme byli v ,,nivový´´ kapličce a kamaráda posed duch a taky jsem roztancovala spolu se svojí nejkamarádkou Terkou celej tábor na táborový diskotéce,... Prostě jsem si skusila plno novejch věcí.
A tohle je náš oddíl na Dolském mlýně. Já jsem ta blondýna v tý tmavofialovorůžový mikině.

No po Jetřichovicích jsem jela na 14 dní k babičce. Tam to bylo moc fajn. Potom jsem byla na tejden v Benátkách.
Potom jsem jela poprvý na Vojtův mlýn. Čtrnáctidenní tábor. To bylo těch nejlepších 14 dní za srpen. Fakt jsem se hodně zabavila, poznala jsem kopu novejch fajn lidí, a co bylo nejlepší? Zamilovala jsem se :). Je mu 14 a jmenuje se Štěpán. No zjistila jse, že o mě nemá zájem. No co. Zamilovaná bejt můžu :P.
Zamilovaná a zklamaná nejen z konce prázdnin jsem se vrátila domů. Byla jsem 8 dní doma, připravovala jsem se do školy
:'(.
Párkrát se mi sice o Štěpánovi zdálo, ale vystřízlivěla jsem asi po 14 dnech, kdy jsem se zase úspěšně zamilovala zpátky do mého spolužáka (jsem hrozná, já vim :P). No a tak se dostáváme k dnešku. No po prázninové odmlce s počtem článků cca 3 se do toho zase pomalu dostávám. SNAD už se to konečně rozjede podle mejch představ. No a tak. S novým rozvrhem se toho hodně změnilo a tak mám v pondělí do 16:00 a v úterý do 15:10. OMG. No co naděláš. Já už musim, takže se těšte na další články. Snad přijdou co nejdřív ;).
Papa Esmara.
 


Pozor!!! Zebry na silnici

25. srpna 2013 v 20:31 | Esmara |  Mé zážitky, mé cesty
Ve čtvrtek (2.5.2013) jsem byla v ZOO Dvůr Králové. Sice celý den pršelo a sluníčko vylezlo, až když jsme se vraceli domů (jela jsem tam s kroužkem), ale zvířatům to očividně nevadilo a já byla ve svém živlu. Fotila jsem a fotila, až jsem už neměla paměť ve foťáku. Zvířata byla moc fotogenická. Jedna gorila se nechala fotit tak dokonale, že se mi povedlo ji vyfotit i při jídle.

Když jsme přijeli, šli jsme do tamní restaurace si převlíknout pláštěnky. V restauraci měli lemury kata. Jedna lemuřice měla na zádech malé.

Po lemurech jsme šli do pavilonu ptáků. Bylo tam dusno, palmy byly bílý... a koroptev tam seděla na vejcích. Z pavilonu ptáků jsme přešli do pavilonu vodní zvěřě. Měli tam napsáno, že je tam vypuštěný nějaký pavouk. Já tam nechtěla. Ten pavilon jsem prošla přikrčená a na špičkách. Brr. Tam už nepáchnu! Potom jsme šli na safari. V pohodě jsme projeli polovinu trasy a pak jsme vjeli do zácpy. Čekali jsme tam asi čtvrt hodiny jenom kvůli tomu, že tam jsou zebry na silnici Křičící Usmívající se.

Před zacpávajícími zebrami byly ještě krávy s opravdu velkýma rohama. Jedna se na mě otočila a já myslela, že smíchy upustím foťák.

Myslim, že všichni víte proč Mrkající.
Po safari jsme šli k Okapi. Jak myslíte, že je velký? Asi metr 25? Nebo míň? Ne. Je velký asi metr 65 (možná i víc). Docela mě to překvapilo. Odhadovala jsem asi ten metr 25. V přírodě je jich asi kolem 20 tisíc kusů. Je kriticky ohrožený.

Má to zebří zadek Usmívající se. Po Okapim jsme šli ke slonům. Měli tam dva nádhertné kousky. Zrovna obědvali, když jsem je fotila.

Po slonech jsme šli k bufetu u Lvíčků. Nenechte se vyvést z míry. Nejsou tam lvi (ty potom Usmívající se). Jsou tam malinká zvířátka. Celým jménem Lvíček Zlatý.

Šli jsme na oběd. Měla jsem žampiónovou polívku (mňami mňam Usmívající se). Po obědě jsmešli na OBŘÍ prolízačku.

Po prolézačce jsme se vydali směr typická zvířata zoo. Lvi, Hroši, ZEBRY, Antilopy, Nosorožci a Surikaty♥. Tihle Timoni jsou roztomiloučcí ♥ Smějící se.
Po surikatách jsme šli ještě na taková typická zoozvířata (lvi,žirafy)...

Po lvech jsme šli na dětskou farmu. No... no comentUsmívající se . Měla jsem MODRÝ džíny. Když jsme z dětské zoo odešli byly HNĚDÝ. Ty kozy co tam byli se opírali o plot, když měl někdo za plotem jídlo. Já byla u nich a samozřejmě jsem taky měla jídlo. Ostatní ho měly taky a taky byli ve výběh, ale ty kozy mě měli asi tak ,,rády´´, že se opíraly o MĚ. WTF?

No rozhodně doporučuju zajet tam a podívat se. Je to super zážitek a třeba zrovna Vy zažijete zebry na silnici :).

Minulé životy (k tématu týdne Život)

25. srpna 2013 v 20:21 | Esmara
Někdo na ně nevěří, jiní se jimi živí. Minulé životy jsou pro nás velkou neznámou. Třeba Tibetský vůdce Dalajláma. Dalajlámové se reinkarnují* mnoho set let. Nová reinkarnace se pozná podle různých znamení. Jakých to poznají jen mniši.
Nebo třeba moje máma. Nepředstavitelně jí to táhne k Egyptu. A když se tam konečně dostala, měla pocit, jako by se vrátila domů. Teď se učí egyptskou arabštinu a učí se to hrozně rychle, jako by si ten jazyk jenom oživovala, ne učila. Zná se s mnoha egypťany a všichni jí říkají, že je evropanka s egyptským srdcem. A já osobně si myslím, že je to taky tak.
A nakonec? Příklad na mě. Od dvanácti let mě to táhne k Číně. Nemůžu si pomoct. Umím pár čínských znaků, zajímám se o jejich zvyky, kulturu a historii. Čtu knihy inspirované asijskou kulturou. A z hloubi duše cítím, že to tam znám. A určitě se tam dostanu, aspoň jednou. Taky mám kamarádku z Číny. Lin je moje velká kamarádka, jako by jsme se znali od narození, ale známe se asi třičtvrtě roku. Můj minulý život se tam určitě někde odehrával.
A co moji čtenáři, znají nebo mají podobný příběh?

*reinkarnace-převtělení

Omluva za mou nepřítomnost

23. června 2013 v 17:52 | Esmara
Takže, v týdnu mezi 17.6-21.6 jsem byla na sportovním a turistickém kurzu, kde nebyl ani signál na mobil. A co se týče toho ředitelského volna, nebyl čas a internet. Takže se omlouvám za svou nepřítomnost Mrkající.
Esmara

Bleskové záplavy v Mladé Boleslavi (hurááááááááá), předem se omlouvám za délku textu

10. června 2013 v 19:19 | Esmara
No co? Včera byla v Mladé Boleslavi velká bouřka. Jeli jsme před ní nakupovat a ta bouřka začala, když jsme vjeli do podzemních garáží. Ten obchod měl plechovou střechu a tak jsme mohli slyšet sílu té bouře. Když jsme se vraceli k autu (do podzemní garáže) viděli jsme jak už z kanálu vytéká ta hnusná voda (měla ještě takovou žlutou pěnu- bléé). To jsme s košíkem objeli. Když jsme vše přendali do auta, šla jsem ten košík vrátit k ostatním a to už u toho kanálu bylo docela dost vody. Musela jsem do ní šlápnout, abych ten košík vrátila. Ta kaluž kanálové vody se zvětšovala hodně rychle. Když jsme odjížděli, tím vjezdem už tekla voda jak na vodopádech. Jeli jsme domů jak to šlo (většinou krokem, někde i šnekem :)). U Bondy centra (nákupní centrum) jsme už začali tím autem brodit. Z kanálů se hrnuli gejzíry vody (ty měli i metr na výšku). A u 3. vrátnice škoda auto se i jedno auto ,,utopilo´´ takže ostatní auta vč. našeho musely přejet na chodník. Málem nám do auta natekla voda. Když jsme dojeli domů nemohli jsme ani autem jet do dvora. Bylo tam tolik vody, že ta silnička co tam je se proměnila v řeku. Do bytu jsme museli jít sklepem. Nejdřív šla máma, aby odemkla. Po chvíli jsem musela přeběhnout do sklepa. Po těch asi 4 sekundách co jsem přebíhala jsem doběhla do sklepa mokrá jako myš. Do sklepa natekla voda z oken, ale jen taková loužička, né moc velká. Já s tátou jsme ji přešli normálně v teniskách, ale máma si musela sundat svoje sandále a přejí to bosa (ty sandále jsou nádherný, takže to chápu). Když jsme došli do bytu začali padat kroupy. Táta si zapnul počítač a hned šel na mbnet. Psali, že v Jemníkách se protrhla požární hráz. Začala jsem se bát o svoje spolužáky co tam bydlí. Potom četl další článek. a mojí škole (6. zš), vypadl el. proud. Huráá, pomyslela jsem si, zítra nepůjdu do školy. ,Zítra ale žáci do školy půjdou´, to byl smysl poslední věty. A DO HÁJE, řekla jsem si. Po několika minutách mi napsala z netu nejlepší kamarádka, ,Ahoj... Neni to přímo povoděň, ale selhal kanál, celej sklep a herna je pod cca 20-30 cm vody. Chjo, jsme vyplavený a já mám v herně klávesy a všechno možný, je to vyplavený to budeme celej tejden vyklízet, zejtra budu neklidná,´ to bylo znění její SMS. Nejvíc jsem se bála o ní. Potom jsme šli do auta pro ten nákup. Když jsme ho přenesli domů, začala zase další bouřka. Ta nebyla spíš o dešti jako spíš o kroupách. Táta nemohl ani jet s autem do garáží, protože ty byli taky pod zemí a tam byl asi metr vody. Ve vedlejší ulici se svítilo ve všech sklepech. Do téhle ulice se dostala všude voda. Sklepy v háji. Ty naproti nám, na začátku té ulice, mají, nebo spíš měli koupelnu v suterénu (sklepě). To jim vážně nezávidím a lituju je.
Večer jsem nemohla usnout. Bála jsem se o nejlepší kamarádku, spolužáky, babičku, prostě o všechny. Usnula jsem kolem půlnoci.
A teď, zdůvodnění toho hurááá v nadpisu. No, ráno se mi moc do školy nechtělo. Na druhou stranu jsem byla zvědavá, jak na ty záplavy postihli spolužáky. Ve škole jsme si vyměňovali zážitky. Linda musela s mámou jet pro její sestru v tom největším lijáku. Hodně spolužákům to vyplavylo sklepy i zahrady. A nejlepší kamarádka? Ta mi ukazovala fotky z jejího zaplaveného sklepa a herny. No hrůza, to jedíné slovo to všechno vystihovalo. Její klávesy se zachránily, ale nezachránilo se toho mnohel víc. Kotel, připojovací krabička k internetu, kola, prostě hodně cenejch věcí bylo pod vodou. I její noty ke klávesám. Tu SMS mi napsala před tím, než se jim ,,utopil´´ internet. Voda dosahovala mnohem výš. Né do čtvrt metru ale do METRU A PŮL. No hrůza. O druhé hodině, jsme se dozvěděli skvělou správu. Ředitelské volno na úterý a středu. Ty el. rozvody byly ve sklepě školy, kde jsem mám kroužek modelářů. Byl tam metr vody. No jsem z toho volna tak ráda :D. JO JO JÓ. Na druhou stranu docela lituju ty, co musí ty následky odklízet. Ve volnu můžu aspoň dopsat ten článek ze Zoo Dvůr Králové, tak se těšte ;).
A co vy, jak Vás postihly povodně?
Esmara

Povodně v Praze

5. června 2013 v 10:55 | Esmara
Moje máma pracuje v Praze na zeleném pruhu (kousek za Pankrácem). V pondělí nikam nejela (ani nebylo jak). Do prahy by se sice dostala , ale dál už ne. V úterý tam jela na popud jejího šéfa. Ten jí řekl, že ho žádný povodně nezajímaj, že jí pracovní doba začína v osm ráno, ať to udělá jak chce, ale, že v osm tam prostě MUSÍ bejt. V televizi pořád opakovali, že ten kdo se do práce nedostane, má nárok na neplacené volno. A nic. Máma do práce přijela v půl deváté a ten b** na ní začal řvát, že tam měla bejt v osm a že jí vyhodí atd... Máma tu práci dostala minulý týden. Bere 10 tisíc a z toho 4 tisíce dá jen na dopravu Mladá Boleslav-Praha a zpátky. No řekla bych, že to je naprostá ukázka čistý arogance, kterou její šéf má.
A co Vy. Dostanete se do školy, do práce? Pište
Esmara

Oči v lese (k tématu týdne ...?)

4. května 2013 v 15:12 | Esmara
Bylo to minulé léto co jsme s kamarádkou Terkou jeli na tábor. Jednu jasnou noc, se Terka probudila (potřebovala na WC). Obula se, otevřela stan a šla. U tábora byl les. Ten les byl u WC, kam šla i Terka. Když Terka šla na záchod koukala se pod nohy, aby nezakopla. Když zvedla hlavu směrem k lesu ztuhla jí krev v žilách. V lese totiž viděla dvě velké svítící oči. Hned jak je viděla schovala se do budovy, kde byli i záchody. Když se vracela, oči už tam nebyli. Utíkala spátky do stanu a usnula. Ráno mi to všechno řekla a já se tam šla podívat. V blátě v tom lese, byli stopy, které směřovali ke skále. Ty stopy byli divné. Nemohli patřit člověku a ani žádné zvíře takové stopy nemá. Neměla jsem odvahu jít se k té skále podívat. Jedno ale vím jistě, ani člověk ani žádné zvíře to být nemohlo...

!*šťastný nový rok 2013*! (ZE STARÉHO BLOGU)

1. května 2013 v 14:37 | Esmara |  Ze starého blogu
Ten rok ale utekl co? Máme tu rok 2013. A vidíte přežili jsme konec světa, vánoční hon za dárky, atd,atd,... Tak snad ta nešťastná 13 bude šťastná. ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK milí čtenáři Smějící se.
01.01. 2013

Kam dál